Datgelir cyfrinachau ysgrythurau hynafol basn India

1445x 07. 01. 2020 Darllenydd 1

Civilizace údolí řeky Indu, známá také jako harappská civilizace, byla nejstarší známou starověkou městskou kulturou na indickém subkontinentu, která se objevila zhruba 2500 let př. n. l. a trvala až do doby kolem roku 1700 př. n. L., přičemž podle encyklopedie Britannica mohlo osídlení jižně položených lokalit vydržet o něco déle. Jádro této civilizace tvořila dvě významná administrativní města, Harappa a Mohendžodaro, doprovázená více než stovkou městeček a vesnic. Pokusy o rozluštění starověkých nápisů z povodí Indu mají za sebou dlouhou řadu pokusů a stejně dlouhou řadu neúspěchů, a to i přes snahy tisícovky badatelů. Nicméně mladou IT profesionálku z Bengálska, Bahatu Angshumali Mukhopadhyay, zaujala myšlenka na rozluštění nápisů z povodí Indu a podle článku v Get Bengal „dosáhla vítězství.‟

Starověká slova a obrázky

Bahatin odborný článek byl publikován v Palgrave Communications, odborném časopise skupiny Nature, a píše v něm, že většina z doposud získaných nápisů z povodí Indu byla psána logograficky, tedy za použití znaků, které znamenaly slova a pomocí fonogramů – znaků reprezentujících jednotlivé zvuky. To lze podle badatelky přirovnat ke struktuře, jakou mají sdělení na „moderních známkách, kuponech, žetonech a mincích.‟ Podle Bahaty jsou pro pochopení nápisů z povodí Indu zapotřebí různé druhy studijních procesů, ale většina z nich není „podle kritérií vědy nezpochybnitelných,‟ a své metody popisuje jako „interdisciplinární způsob klasifikace symbolů.‟ A i přes notnou dávku kritiky prezentovala výsledky svého výzkumu s jistotou, že její práce učiní celý proces rozluštění nápisů z povodí Indu „prostší a jednodušší.‟ A její práce byla recenzenty časopisu Nature uznána za „nejlepší možnou v nedávné době.‟

Starověká slova a obrázky

Analýza stručnosti starověkého písma z povodí Indu Bahata sdělila deníku The Hindu, že její úspěch v bádání začal poté, co použila „digitalizovaný korpus nápisů z povodí Indu,‟ který byl dříve sestaven známým epigrafistou a odborníkem na písmo povodí Indu, Iravathamem Mahadevanem. Za použití výpočetní analýzy a různých interdisciplinárních měření se vědkyně zaměřila na „stručnost nápisů, přísné preference umístění, které znaky v nápisech dodržují a znovu se objevování restrikčních vzorců demonstrovaných některými třídami znaků.‟ V publikovaném
článku autorka uvádí, že pečetidla a tabulky opatřené nápisy sloužily v „administrativních operacích, které řídily obchodní transakce převládající v obchodně zaměřených sídlech starověké civilizace povodí řeky Indu‟ a že tyto nápisy mohou být přirovnány ke sdělením na známkách, kuponech, žetonech a mincích dnešní doby. Popisuje tato média jako formulační texty, které zakódovávají určitý druh informace předem definovaným způsobem, „spíše než volně psané sdělení.‟

Rušení pravidel, která neobstojí

Podle v dnešní době nejrozšířenější hypotézy představují nápisy „jména vlastníků pečetidel‟ zapsaná proto-drávidským nebo proto-indoevropským jazykem, ale to, podle badatelky, jednoduše „nemůže obstát.‟ Mnozí odborníci, jak uvádí autorka studie, předpokládají, že je písmo povodí Indu „logo-sylabické,‟ takže jeden symbol může být jednou použit jako znak pro slovo a jindy jako znak pro slabiku. Tato metoda, kdy může být znak pro slovo použit také jako znak pro zvuk se nazývá „princip rébusu.‟ V článku je uvedena analogie, že spojení „obrázků pro včelu (bee) a list (leaf) znamená slovo víra (belief – bee+leaf),‟ avšak slečna Mukhopadhyay zdůrazňuje, že ačkoliv mono starověkých písem využívá pro vytváření nových slov principu rébusu, nápisy nalezené na pečetidlech a tabulkách z údolí Indu „nevyužívají rébus jako mechanismus zprostředkování významu.‟

Analýza stručnosti starověkého písma z povodí Indu

Znaky z povodí Indu nejsou fonogramy, jasné?

I přesto, že je výzkum slečny Mukhopadhyay opravdu průkopnický, není zdaleka prvním IT specialistou, který se pokusil rozluštit tajemné písmo. Jak v roce 2009 uvedl magazín Live Mint, vypublikoval tým indických vědců článek v odborném časopise Science journal, ve kterém vysvětlují, že mělo písmo povodí Indu „strukturovaný systém znaků, který vykazuje prvky formálního jazyka.‟ A stejně jako slečna Mukhopadhyay využil tento tým „matematické a výpočetní metody a nástroje,‟ což ukazuje, že má toto písmo „jasně definované znaky, kterými texty začínají a končí, spolu s jasnou korelací pořadí, v jakém se znaky objevují.‟ To bylo považováno za „první důkaz‟ podporující kontroverzní hypotézu, že písmo představuje „dosud neznámý‟ jazyk, uvedli spoluautoři Nisha Yadav a Mayank N. Vahia z Tata Institute of Fundamental Research a Centre for Excellence in Basic Sciences v Bombaji. A tento závěr se shoduje s výsledky slečny Mukhopadhyay, která v článku pro Nature vyvodila závěr, že „nejdůležitějším přispěním této studie‟ je, že se o písmu povodí Indu nebude uvažovat „jako o fonogramech‟ sloužících k hláskování
slov. Její druhý odborný článek je v současné době recenzován a bude vypublikován během tohoto roku.

Rušení pravidel, která neobstojí. Znaky z povodí Indu nejsou fonogramy, jasné?

Erthyglau tebyg

Ad a Ateb