Ffyrdd Nefol ym Mesopotamia Hynafol (Pennod 1)

1359x 08. 01. 2020 Darllenydd 1

Nad vyprahlou, rovnou krajinou dnešního Iráku se tu a tam tyčí nízké i vyšší kopečky lidově nazývané telly. Nejedná se ale o žádné přírodní vrcholky, nýbrž o pozůstatky dávných měst starověkých Sumerů, Akkaďanů, Babyloňanů a Assyřanů. Všechny tyto národy uctívaly podobný panteon božstev, kterým ve svých chrámech přinášely bohaté oběti v podobě zvířat a potravin. Podoba chrámů se časem měnila – od skromné stavby vybudované v Eridu na počátku obejdského období (5. tisíciletí př.n.l). až po mohutný babylonský zikkurat Etemenanki a komplex Esagila z 1. tisíciletí př.n.l. Tyto chrámy byly středem života sumerské společnosti a ekonomiky, neboť chrám byl vlastníkem pozemků a zajišťoval uskladnění, zpracování a přerozdělování produktů lidské práce. Část těchto produktů byla zároveň určena jako obětina bohům. Charakteristickým rysem sumerských chrámů je vyvýšená plošina, na které byly postaveny, jenž se postupem času vyvinula až do podoby slavných stupňovitých věží – zikkuratů. Chrámy nebyly ale jen ekonomickým centrem města, ale samozřejmě i náboženským. Lidé je navštěvovali se svými modlitbami a nechávali v nich dary, například v podobě kamenných misek opatřených věnovacím nápisem nebo sošek prosebníků, které se za ně měly modlit. Při nesčetných slavnostech z chrámů vycházela velkolepá procesí nesoucí zpodobnění bohů směřující do různých měst, nejčastěji do Nippuru, největšího kultovního centra celé Mezopotámie a sídla krále všech bohů, Enlila.

Mapa starověké jižní Mezopotámie. Převzato z Ancient.eu

Z mnohých tabulek nalezených v městech starověké mezopotámie dokázaly generace badatelů znovu oživit zaniklé legendy o dávno zapomenutých bozích, bohyních hrdinech a králích. V nich se dozvídáme o hrdinských skutcích, boje řádu a chaosu, stvoření světa a lidí, ale i o složitých vztazích mezi jednotlivými bohy, jejich námluvách, sňatcích, neshodách i přátelství. Právě z těchto legend a oslavných písní pocházejí popisy chrámů – obydlí bohů – které se vznáší nebo sestupují z nebe. Rovněž bohové a králové v nich stoupají na nebesa nebo se z nich snáší na zem. Ale nejsou to jen texty, často obtížně srozumitelné, nebo špatně dochované, které nám vypovídají o znalostech letu u starověkých Sumerů. Četná vyobrazení na pečetních válečcích a reliéfech zobrazují stavby opatřené křídly, snad vyjádření letu, nebo krále stoupající na orlech. Z pozdějšího období Babylonské a Asyrské říše jsou pak známa vyobrazení Apkallu, géniů v rybím kostýmu nebo opatřených křídly, a ztvárnění okřídleného disku v němž sedí božstvo, zpravidla nejvyšší bůh Asyřanů Aššur.

Létající chrámy a bohové ve světě

Zmínky o starověkých létajících strojích a městech jsou však obecně známy spíše z jiných textů, než jsou sumerské legendy. Asi nejslavnějšími létajícími stroji starověkých mýtů a legend jsou Vimany indických bohů. Podle sanskrtského slovníku označení Vimana znamená doslova „to, co je vyměřeno‟ a vztahuje se ke královským palácům s jejich důmyslnou konstrukcí. Později se slovo stalo synonymem pro paláce jako takové a bylo tedy používáno i jako výraz pro paláce bohů. Právě v tomto významu je možné vidět souvislost i se sumerskými texty, v nichž jsou chrámy popisovány rovněž jako sídla bohů a stejně jako vimany, se vznáší, sestupují z nebes nebo k nim stoupají. V sanskrtských textech se objevují i létající válečné vozy bohů, přičemž podobný prvek se objevuje i v sumerské literatuře, zvláště ve vztahu k bohu Ninurtovi/Ningirsuovi a bohyni Inanně, která v jednom z mýtů uniká v nebeské bárce.

Pušpaka Vimana na vyobrazení ze 17. století

Podobné odkazy se nachází i v Bibli, jako například slavný létající stroj popsaný Ezechielem, který později od Boha dostane přesné instrukce na výstavbu nového chrámu. Ten je ale ve skutečnosti přistávací plošinou pro stroj, ve kterém Bůh sestupuje na zem, jak zdůrazňuje například Erich von Däniken. Ezechiel jednal podle přesných instrukcí Boha podobně jako i sumerský vládce Gudea, kterému se ve snu zjevil bůh Ningirsu s přesnými instrukcemi pro stavbu chrámu, jeho obydlí. Bible rovněž popisuje Nový Jeruzalém z Janova zjevení, ohromné město neskutečných rozměrů, zářící a sestupující z nebe. Samotná chrámová hora, na které stál první jeruzalémský chrám postavený podle instrukcí samotného Boha, představuje dokonalou plošinu vyvýšenou nad okolní krajinu. Zdá se tedy, že starověcí návštěvníci z hvězd potřebovali takovéto plošiny pro přistávání, jak naznačují i sumerské texty, ve kterých je plošina, na které je chrám postaven, velmi důležitou součástí stavby. Za povšimnutí určitě stojí, že je v původní hebrejské bibli chrám označován jako „dům‟ stejně jako v sumerských, potažmo i v indických textech.

Nový Jeruzalém v představách středověkých umělců. Tapiserie posledního soudy z Angers, 14. století.

Zmínky o bozích nebo bytostech sestupujících z nebes jsou ostatně součástí snad každé mytologie po celém světě a výčet všech příkladů by byl příliš obsáhlý. Můžeme se s nimi setkat v Mexiku, Číně i u afrických nebo australských domorodých kmenů.

Sumerští bohové nebo mimozemšťané?

Ještě bych rád předeslal, že v těchto článcích a úryvcích starověkých textů používám zavedený termín bůh nebo bohyně pro bytosti, které jsme zvyklí dnes takto označovat, avšak pouze z toho důvodu, že jsou pro dnešního čtenáře snadněji pochopitelné. Je však třeba zdůraznit, že je tento termín zavádějící, pokud jej chápeme stejným způsobem, jako je moderní pojetí boha či bohů, protože sumerští bohové pro tehdejší společnost nepředstavovali jen personifikace přírodních sil nebo neviditelné kosmické zákony, ale byli skutečnými bytostmi, ať už inkarnovanými v hmotné realitě nebo obývajícími vyšší dimenze, jak již dříve upozornili Zecharia Sitchin a Anton Parks. Dokladem pro to je fakt, že se v mýtech, ale i v historických textech, vládci a kněží s těmito bytostmi osobně setkávali a mluvili s nimi, jako například vládce Gudea, který se setkal s bohyní Nanše, aby mu vyložila jeho sen, ve kterém se setkal s bohem Ningirsu. Bohové rovněž neváhali vstupovat do svazků s lidmi, jak dokládají milostné básně oslavující lásku bohyně Inany a pastýře Dumuziho, případně barvitý popis krále Enmerkara, který se svému soupeři chvástá tím, že s bohyní sdílí lože.

Kresba otisku pečetního válečku panovníka Gudei z Lagaše, na kterém ho jeho osobní bůh Ningišzida přivádí před sedícího boha.

Důkazy pro to, že se skutečně jedná o mimozemšťany je samozřejmě možné najít přímo ve starověkých klínopisných textech. V nich se vypráví příběhy o tom, jak bytosti Anunna sestoupili na zem, rozdělili si ji mezi sebe, stvořili člověka a dali mu dar civilizace, aby jim skrze ni mohl sloužit a zajišťovat jim obživu. Tyto texty rovněž odkazují na používání vyspělé technologie, ať už se jedná o genovou manipulaci vedoucí ke stvoření člověka, vládu nad tajemnými programy nazývanými v sumerštině ME, nebo přímo odkazy na létání a používání zbraní hromadného ničení. Samotní Sumerové navíc zdůrazňovali nebeský původ těchto bytostí tím, že před jejich jména psali symbol hvězdy, který byl rovněž výrazem pro nebe. Více podrobností o sumerských bozích je možné najít v mém článku Anunna – Hvězdné bytosti v sumerských textech.

Erthyglau tebyg

Ad a Ateb